Životem a dílem Jaroslava Průchy

Jaroslav Průcha, učitel, muzikant, loutkář a spisovatel. Kantor, za jehož vychovatelskou prací lze stále tušit latinské cantare, zpívat. Zpívat, muzicírovat, naplňovat dětskou mysl sny pohádkového světa, veselit se a učit o kráse i potřebě světské spravedlnosti. To bylo Průchovo životní poslání. Jaroslav Průcha se narodil 4. února 1894 v Kocelovicích, vesničce jihozápadních Čech.

Tři kilometry jihozápadně od Průchova rodiště leží městečko Lnáře se slavným klášterem, zámkem a železniční stanicí na trati Blatná - Nepomuk. Osm kilometrů jihovýchodně pak doběhneme přes vesničku Hajany do Blatné, kde bylo sídlo okresního hejtmanství a později okresní úřad. Dnes patří toto území do okresu Strakonice.

V Kocelovicích učitelovala již třetí generace rodu Průchů. Otec Alois Průcha (1845 - 1927), řídící učitel, živil svých deset dětí. Mezi ně patřil i nejmladší, všemi opatrovaný a hýčkaný Jaroslav. Od mládí spíše křehký, ale čilý jak správný vesnický kluk, uvnitř duše citlivá a vnímavá. (...)

Na jaře roku 1914 složil Průcha na plzeňském gymnáziu maturitu. Na další studia nepomýšlel. Nebyly finanční prostředky a lékař vzhledem k jeho zdraví další studia nedoporučoval. Brzy po maturitě také vypukla první světová válka, starší bratři byli odvedeni, on vojákem nebyl, a tak se vrátil do rodných Kocelovic, kde nastoupil na místo odvedeného učitele Krotila. Učil bez povolení a zdarma. Teprve po návštěvě inspektora mu bylo doporučeno učitelství. složil v roce 1917 doplňovací zkoušky na učitelském ústavu v Příbrami. V době války byla jeho pozornost obrácena k dětem. Věnoval se jim ve škole i v mimoškolní práci, nacvičil s nimi pohádku B. Němcové Sůl nad zlato, pokusil se dokonce o první vlastní dětskou divadelní hru Čarovný květ, kterou se školními dětmi zahrál, ale ještě knižně nevydal. Se slepcem Malým muzicíroval ve prospěch Českého srdce a péče o mládež na koncertech ve Lnářích, Blatné, Bělčicích a Kasejovicích. V období války se začal také intenzivněji zajímat o loutkové divadlo. Pokusil se napsat první loutkovou hru. Vyšla roku 1916 a jmenovala se Kašpárek v pekle. Hned po vyhlášení samostatnosti vydal roku 1919 i svou první hru pro děti, nejzdařilejší Krakonošovu medicínu.

Ještě v listopadu 1918 si Průcha složil v Příbrami zkoušky pro měšťanské školy (tehdy tzv. I. odbor - čeština, zeměpis, dějepis) a učil krátce od 1. 10. 1919 na měšťanské škole v Blatné. Od roku 1921 pak nastoupil na novou měšťanskou školu v Sedlici. Tam vyučoval dva roky. Na právě vzniklé škole byl nedostatek pomůcek i prostředků k jejich zakoupení. Průcha nejen sám obětavě pomůcky vyráběl, ale hrál s dětmi divadlo a získával tak finanční úhradu k dalšímu vybavení školy.

V té době se také stal členem "Máje", spolku spisovatelů a beletristů. Spolupracoval zejména se zakladatelem moderního československého loutkářství dr. Jindřichem Veselým, který začal vydávat Průchovy loutkové hry. Dr. Veselý jej také přivedl do časopisu Loutkář. V roce 1923 - 1924 v jeho X. ročníku dokonce redigoval tzv. kašpárkovu besídku. Příběhy z dětského života se začaly objevovat v dětských časopisech.

1. září 1923 nastoupil Průcha znovu na školu do Blatné. Zintenzivněla jeho práce mimo školu. Spolupracoval s ochotnickým spolkem, který uváděl jeho dětské hry. Dirigoval pěvecký spolek Úslavan, tady vykonal mnoho záslužné práce, komponoval a upravoval písně pro mužský, ženský i smíšený sbor, organizoval koncerty. Záhy se ukázala potřeba většího hudebního tělesa, a tak založil a vedl hudební odbor Sokola, který měl třicet členů. Hudebníci se ke zkouškám sjížděli z celého širokého okolí. Průcha obětavě rozepisoval noty, dirigoval, a bylo-li třeba, komponoval, zvláště hudbu k ochotnickým představením i ke svým dětským hrám.

22. července 1922 se Průcha oženil s Annou Hykešovou (1896 - 1979), narodily se jim dvě děti, Jaroslav (1929) a Jarmila (1931). Začala se však přes péči rodiny i lékařů pronikavěji hlásit srdeční choroba. Přestal proto v roce 1930 vyučovat, stal se tajemníkem okresního školního výboru a v roce 1934 udělal dokonce inspektorské zkoušky. Jeho spisovatelská a skladatelská práce tehdy vrcholila, věnoval se nejen veřejné práci ve městě, ale především rozsáhlé činnosti v našem loutkářství. Měl své vlastní loutkové divadlo (dnes je uloženo v depozitářích Městského muzea v Blatné) a každou nově napsanou loutkovou hru (a bylo jich během 17 let na 30) si ověřil před dětmi na rodinné scéně. V loutkářské práci využíval pedagogických zkušeností, ale také nových moderních loutkářských poznatků. Hájil zásady nově se rozvíjejícího rodinného a školního amatérského loutkového divadla. (...)

Poslední představení pro děti - Maminčino srdce. Hra sehrána žáky měšťanské školy 6. 3. 1935.
Poslední dirigentské vystoupení s hudebním odborem Sokola na koncertě 24. 11. 1935
Poslední záchvat reumatismu, potom zápal plic a smrt. Jaroslav Průcha zemřel 2. února 1936. Bylo mu dvaačtyřicet let. (...)

Nejvýše v prozaické práci stojí knížka rozmarných příběhů a pohádek Na dračkách (Praha 1934). (...)

Cesta J. Průchy - loutkářského spisovatele začala v roce 1916, kdy mu dr. J. Veselý vydal v Praze ve Sborníku Alešova loutkového divadla hru Kašpárek v pekle. Od té doby spisovatel her pro loutky úspěšně v práci pokračoval. Zúčastnil se soutěže, kterou vyhlásila Umělecká loutková scéna v Praze a získal v roce 1919 cenu za hru Pohádka o štěstí (vydána nakladatelstvím Č. Mojžíš v Chocni společně s vítěznými hrami ve svazku Patero her ze soutěže Umělecké loutkové scény). V druhé soutěži, vypsané redakcí Loutkáře v roce 1919, byla oceněna hra Jak Kašpárek Jiráska oženil. Tato hříčka zahájila edici nazvanou Knihovna českých loutkářů, kterou redigoval dr. J. Veselý až do své smrti a hry v ní vydávané vycházely nejdříve vlastním nákladem J. Veselého, později v nakladatelství J. R. Vilímka (až do r. 1939). V této edici vyšlo Průchovi 13 her. Byly to především vítězné práce ze soutěží časopisu Loutkář. V roce 1920 hra Kašpárek za aprovizací a konečně v nejnáročnější soutěži z roku 1926 byla z 32 her vybrána mezi 10 nejlepších hříčka kašpárek vždy ví si rady (potom vyšla ve sborníku Deset her ze soutěže 1926). (...)

V době mezi světovými válkami stál Průcha spolu s dr. J. Veselým bezesporu v předních řadách propagátorů myšlenek tzv. rodinného a školního loutkového divadla. Jeho hry byly pro svou snadnou proveditelnost předurčeny vychovatelům, většinou loutkářským amatérům. Ale pedagogové je hráli také proto, že v nich byla řada důležitých životních zásad, které traktovány do pohádky byly pro dětského diváka přijatelnější z jeviště než z úst vychovatelů. M. Česal v úvodu k novému vydání loutkové hry Kašpárek dvorním lékařem (1958) výstižně poznamenává, že Průchovy hry ".... svědčí o jeho neúnavné snaze po zapojení loutkového divadla do služeb pedagogických, byť dobově omezených. Dovede to však s pomyslem dramatickým nikdy se nepromění v kazatele či karatele - a to s humorem, s kašpárkovským veselím, vpravdě nefalšovaným".
Nelze tedy ani dnes paušálně odmítnout meziválečné loutkářské snažení. Také z Průchy je třeba vybrat to, co přežilo a co zůstává dnešnímu dětskému divákovi blízké. (...)

Zdroj: Jiří Janáček, Jaroslav Průcha, úryvky z publikace Jaroslav Průcha, učitel a spisovatel, vydalo Městské muzeum v Blatné a Státní vědecká knihovna v Českých Budějovicích v roce 1988
Foto a grafika: tamtéž