Sbor dobrovolných hasičů - z historie

Dnem 29. června 1992 dosáhl hasičský sbor Kocelovice 100 let trvání. Zalistujeme-li v zažloutlých stránkách kroniky, seznámíme se postupně s celou historií ....

Starosta obce Václav Pazderník svolal 29. června 1892 občany Kocelovické k poradě, na níž se za členy sboru dobrovolných hasičů přihlásilo 28 mužů. Ihned se dohodli zakoupit novou stříkačku. Tehdy, na konci minulého století byly na vesnicích dřevěné chalupy a stodoly a hospodářská stavení s doškovýmí střechami. Červený kohout, který se předem neohlásil, se velmi rychle šířil a škody napáchal veliké. Hasičská technika byla na tehdejší dobu hotový technický zázrak, ale stála peníze. Šlo se tedy s kasičkou od chalupy k chalupě, dával se šesták k šestáku, a protože lidé věděli, že jde o užitečnou věc, kasičky se zaplňovaly a byla zde potřebná suma k zakoupení hasičské stříkačky. Za 630 zlatých byla zakoupena od firmy Čermák Teplice. Josef Čadek se uvolil působit coby sborový povelník. Sbor se pak dodatečně přihlásil k Jednotě hasičské se sídlem v Horažďovicích. Cvičitelem sboru byl osvědčený cvičitel p. Antonín Pelikán, hostinský v Kadově. Za vycvičení sboru dostal odměnu 30 zlatých. Než-li byl pořízen spolkový stejnokroj, cvičili členové ve svém občanském obleku. Postaveno bylo též cvičiště, k jehož účelu poskytla obec stavební materiál. Stavbu provedl Josef Vilita, mistr tesařský z Bezdědovic a obdržel 32 zlatých za zbudování. 10 července každý člen zaplatil pojistné po 10 krejcarech ročně. Potom bylo přikročeno ke stavbě zbrojnice.

28. srpna byla posvěcena stříkačka a dána do užívání sboru. Vzápětí 30. 8. vznikl požár v č. 10, 58 a 11 a nová stříkačka dostala křest ohněm. Byla velkým pomocníkem a oporou spolu s okolními sbory Lnáře, Bělčice, Kadov, Blatná a Kasejovice. Pomoc okolních sborů byla samozřejmostí, stříkačky a jejich obsluhy mohly být dopravovány pouze koňmi. Zapůjčování potahů v čase nepohody nebo v noci opět svědčilo o obětavosti vlastníků koní, protože případná ztráta koně v této době byla velmi bolestná. Dnes, v době technického pokroku se nám zdá neuvěřitelná skutečnost, že naši předkové před 100 lety v době sucha omezovali topení v kamnech na nejnutnější potřebu. Tak velká byla tehdy obava z ohně.

Čas ubíhal, přibývalo zkušeností hasičů, přistoupili další členové. V r. 1902 získal sbor další menší stříkačku na dvoukolovém podvozku, s níž se snáze čerpala voda ze studní na hůře přístupných místech. 13. 7. 1904 zasáhl blesk obytné stavení č. 59 a tentýž den ještě stavení č. 40. Pro silnou bouři se nemohly dostavit okolní sbory pomoci. 3. srpna 1905 blesk způsobil požár stavení č. 21. Pouze prudký liják zabránil rozšíření ohně.

Vypuknutím 1. světové války se rázem změnil život obyvatel obce. Řada členů sboru spolu s ostatními odešla na frontu. Nastal čas strádání, nejistoty, obav o životy vojáků, smutných zpráv z bojišť. Kupříkladu v zápise z r. 1917 můžeme číst: z původních 28 činných při založení sboru v tomto roce zůstalo 13. Od počátku války bylo mobilizováno 35 členů a v tomto roce je ve válce 14, z toho 3 nezvěstní, 3 padli na bojišti a 4 zemřeli v domácím ošetření.

Válka skončila, nastal 28. říjen 1918. Radost z nabyté svobody, smutek v rodinách těch, kteří se nevrátili. 21. září 1919 byl odhalen pomník obětem této války. Jména 8 členů našeho sboru jsou dodnes vyslovována s úctou.
Vznikem republiky přišla řada změn, lidé ještě dlouho museli překonávat následky války. V té době se založil spolek divadelních ochotníků, ve kterém účinkovala řada členů sboru. Pořádaly se taneční zábavy, i plesy hasičů, jejichž výnosy vylepšovaly stav pokladny sboru, výdaje však také přibývaly. V těchto letech se do práce sboru zapojili také v Kocelovicích působící učitelé Havlát, Tuháček, Šalanský.
30. října 1927 hořelo obytné stavení a stodola v č. 41. Na pomoc našim hasičům přijelo celkem 8 okolních sborů - Hornosín, Lnáře, Hajany, Chlum, Předmíř, Tchořovice, Březí a Bělčice. Jejich zásluhou se požár nerozšířil na okolní stavení. Zvlášť namáhavá byla doprava vody z potoka do kopce. Hašení tohoto požáru se zúčastnilo nejvíce okolních sborů od založení sboru v r. 1892. Po necelých osmi letech, 9. června 1935 zasahoval sbor při požáru způsobeném bleskem v č. 74. Shořelo obytné stavení a stáj. Velmi obtížná byla doprava vody z rybníka Sádlov v noci za prudké bouře a deště. Rok poté zasahoval sbor při požáru, který vypukl v č. 53. Zcela shořela došková střecha a pod ní uskladněné seno.

Přišel rok 1938. Mobilizace, snaha marná a zbytečná; Mnichovský diktát, rozdělení republiky a 15. březen 1939. Po něm protektorát. Strach z budoucnosti, nejistota, strádání, perzekuce, popravy. Pět těžkých let druhé světové války. Ani v této těžké době sbor neopomněl na své poslání. V noci ze 4. na 5. listopadu 1941 vznikl požár v č. 25. V husté mlze a sněžení tento požár likviduje kocelovický sbor sám. K dalšímu požáru došlo 22. září 1944 při výmlatu obilí v č. 4. Rozšířil se i na stáj a kůlnu č. 2. Zcela je zničena stodola se sklizní a stroji. Likvidovat pomáhali i čtyři okolní sbory Hornosín, Lnáře, Hajany a Řiště. Navíc v této době vrcholí řádění německých okupantů. hospodář z č. 4, Josef Růt je podroben hrubému a nelidskému výslechu gestapa, které se za každou cenu snaží zjistit příčinu požáru, ve kterém vidí sabotáž a nepřátelství k říši. Gestapáci nemohou pochopit, že žádný hospodář by nebyl schopen zapálit vlastní úrodu. Josef Růt jen o vlásek unikl zatčení a možné smrti.

Přišel rok 1945 a s ním osvobození. Život v obci se pomalu rozbíhá. Do hasičského sboru se hlásí řada mladých členů. Je pořádána řada cvičení, ve kterých si mladí členové vedou velice úspěšně. Svátkem v historii sboru byl 15. červen 1947, kdy byla slavnostně předána do užívání nová motorová stříkačka, sen našich hasičů již z třicátých let.
8. září 1954 zapálil blesk ovčín státního statku Nový Dvůr. Shořela sice střecha, ale díky zásahu místního sboru a sborů z Bělčic a Hornosína se požár nerozšířil na obytnou budovu.

V roce 1964 získal sbor požární vozidlo značky RN skříňová, které slouží dodnes. Svépomocí pracovali členové spolu se všemi občany na stavbě nové požární zbrojnice v letech 1971-1972. V r. 1974 byla přidělena další motorová stříkačka PS 12, další pomoc při předávání vody na větší vzdálenost.

Ve výčtu historických faktů musíme vzpomenout řady našich občanů, kteří se o sbor zasloužili. Zasloužilý člen sboru František Fousek se věnoval cvičitelské činnosti, byl úspěšný jako jednatel a velitel známý i v širokém okolí. Bohužel není mezi námi od roku 1974. Věnujme památku příteli, okrskovému veliteli a rádci Václavu Vonáškovi z Hornosína, který se stal obětí německé okupace. Matěj Kolářík, děkan římskokatolický ze Sedlice byl rovněž velkým přítelem a zastáncem hasičského nutí a zvlášť vztah měl ke kocelovickému sboru. Zemřel v r. 1949.

(Výňatky z kroniky hasičů)

Zdroj: Kocelovice, publikaci vydal Obecní úřad v Kocelovicích a Městské muzeum v Blatné v roce 1992.