Oslava 120 let od založení hasičského sboru v Kocelovicích se konala v sobotu 2. června 2012.
Oslava 120 let od založení hasičského sboru v Kocelovicích se konala v sobotu 2. června 2012. Několik předešlých dní se intenzivně pracovalo na úpravě travnatého prostranství kolem rybníka Malého, hasiči trénovali na požární soutěž. Jaroslava Boušová, pokladní SDH, shromažďovala staré hasičské fotografie, které byly umístěny na nástěnkách. Bylo třeba „oprášit“ původní hasičské uniformy, zajistit další vybavení, zkontrolovat znovu technický stav kocelovického hasičského vozu. Plakáty, umístěné na všech obvyklých místech v obci a v okolních vesnicích, zvaly na slavnost s tímto časovým rozvrhem: mezi 12-13 hodinou vítání přihlášených hasičských sborů, 13-14 hodin slavnostní průvod obcí a položení věnce k pomníku padlých s následným programem bělčických mažoretek, hudební doprovod po celé odpoledne, hasičské soutěže mezi 15. – 17. hodinou, vyhlášení výsledků v požárním sportu mezi 17,30 – 18. hodinou. Účast na oslavě 120 let založení SDH Kocelovice potvrdilo jednateli Luďkovi Boušemu jedenáct družstev mužů, pět ženských družstev, dvě dětská družstva a účast přislíbila dětská přípravka z Hajan ve věku dětí 3 - 6 let. Ke slavnostnímu fotografování před požární zbrojnicí nastoupilo 25 kocelovických hasičů. Před pohostinstvím pak jednotlivé sbory podávali hlášení veliteli Luďkovi Boušemu o počtu svých členů a řadili se postupně do průvodu. V čele průvodu kráčel vlajkonoš, hasičky Markéta Čadková a Jaroslava Boušová nesly věnec, jim boku pochodovali dva mladí hasiči v pracovních uniformách a s pracovní výstrojí. Následovala hudba, bělčické mažoretky třech věkových kategorií v krásných, barvou se lišících kostýmech. Za kocelovickým hasičským sborem vedeným jeho velitelem, pochodovaly sbory ostatní, přidali se kocelovičtí občané i další lidé a celý dlouhý pochod sledovali diváci u hlavní silnice. Sbory prošly kolem kampeličky a vracely se k bývalé škole. Zde se u pomníku padlých průvod zastavil, hudba pana Kováře zahrála českou hymnu a k pomníku byl položen věnec. Za zvuků pochodu se všichni přesunuli na západní stranu budovy, kde hasiči zůstali stát podle jednotlivých družstev a své vystoupení předvedly bělčické mažoretky. Následoval hlavní projev starosty SHD Kocelovice Václava Čadka, který vylíčil historii sboru od roku 1892, kdy byl hasičský sbor v Kocelovicích založen, a minutou ticha byla uctěna památka hasičů zemřelých během posledních deseti let. Dále hovořil starosta obce ing. Karel Lukáš. Zástupci všech soutěžících mužstev se podepsali do hasičské kroniky a na list do obecní kroniky. Program tohoto slavnostního dne pokračoval vyhodnocením jednotlivců. Plakety členům SDH Kocelovice předával Václav Čadek a Luděk Bouše. Každá plaketa obsahovala tento citát: „Bohu ke cti, bližnímu ku pomoci“, pod ním letopočet 1892 - 2012, nápis 120 let SDH Kocelovice a reliéf. Pod ním „Poděkování za dlouholetou a obětavou práci ve sboru dobrovolných hasičů“. Plakety obdrželi: oba Františkové Machovcové, č. 74, František Machovec č. 41, Josef Vonášek, Jan Čadek č. 44, Václav Krákora, Václav Diviš č. 28, Josef Diviš č. 80, Jan Jeníček, Václav Janský č. 13, Václav Radil č. 17, Václav Fiala č. 26, Václav Dubec, Luděk Bouše, Václav Čadek č. 2 a Václav Barnáš. Květinu (červený karafiát) obdržely ženy, členky SDH Kocelovice: Jiřina Dubcová, Jarmila Machovcová, Růžena Machovcová, Marie Fousková, Anna Krýdová, Alena Strnadová, Jaroslava Boušová, Markéta Čadková, Michaela Čadková a Marcela Čadková. Mladí kocelovičtí hasiči obsluhovali požární vozidlo a zajišťovali dodávku vody z rybníka Malého pro zdárné rozjetí soutěže v požárním sportu o předávání vody. Jednotlivá mužstva hodnotili a na regulérnost dohlíželi zkušení rozhodčí Josef Halama a František Hop z Předmíře. Soutěž začala kolem 14,30 hodin rozlosováním pořadí, poté nastupovala jednotlivá družstva k soutěži. Družstva mužů: Tchořovice, Lnáře, Kocelovice II, Metly, Kocelovice I, Záhrobí, Hornosín, Závišín, Hajany, Řiště, Předmíř. Družstva žen: Tchořovice, Záhrobí, Hornosín, Hajany a Předmíř. Dětská družstva: Tchořovice, Hajany. Na nástěnkách s dobovými dokumenty z dávné historie hasičů a starých fotografií zaujala zvětšená fotografie hasiče v nejstarší hasičské uniformě, několik fotografií převážně z roku 1947 ze svěcení hasičské stříkačky a nejvíce Čestné uznání hasičské župy z roku 1924. Udělila jej Česká zemská hasičská jednota Václavu Čadkovi č. 69, členu sboru dobrovolných hasičů v Kocelovicích, za dvacetipětiletou záslužnou činnost hasičsko-samaritánskou a bylo datováno ve Lnářích 18. května 1924. Také byly vystaveny velké fotografie z předešlých oslav 100. a 110. výročí SDH Kocelovice. Před vyhlášením oficiálních výsledků došlo v 17,20 hodin k překvapení, když začala zčista jasna hořet papírová maketa hospody u rybníka. K ohni ihned vystartovalo 14 členné mužstvo z Radošic se starou hasičskou stříkačkou, kterou si s sebou přivezli. Osm mužů oděných do bílých hasičských uniforem se s vervou pustilo do pumpování vody, zněly povely, probíhalo střídání. A to se již také kocelovičtí hasiči vyřítili od hasičské zbrojnice se starou hasičskou stříkačkou, ale, ale… tu táhl jen vyřezaný překližkový kůň a devět hasičů. Mužstvo v tomto složení objelo celou budovu a teprve od směru na Blatnou se i oni pustili do boje s ohněm, „dobrým sluhou, ale špatným pánem“, aby uhasili zbytek hořícího domku. Ani kocelovičtí hasiči nešetřili hlasitými povely. Těsně u rybníka na molu bral vodu v zelené uniformě Ladislav Mach, v bílých uniformách pumpovali Valdemar Lipták a Jan Ráž, v zelené uniformě Josef Strnad, na druhé straně stříkačky se činil v bílé uniformě Václav Diviš č. 28 mladší a Václav Čadek, v zeleném hasičském oblečení Luděk Bouše, střídal je v bílé hasičské uniformě mladší František Machovec č. 74 a Josef Mikl. A tak byl za všeobecného veselí i tento oheň zdárně uhašen. Vyhlášení výsledků začalo nastoupením soutěžních mužstev po 18-té hodině. Z mužů se umístil na prvním místě Hornosín, druhou pozici vybojovali Tchořovice, třetí byli závišínští. Tato mužstva obdržela kromě diplomů krásné poháry a šampaňské, od čtvrtého místa do jedenáctého obdržela mužstva diplomy a šampaňské. Čtvrtí skončili hasiči ze Řišť, páté byly Hajany, šestí Kocelovice II, sedmé Záhrobí, osmí Lnáře, devátí Metly. Vyřazena byla Předmíř a Kocelovice I. Kocelovičtí mladí zopakovali soutěž mimo pořadí, tentokrát skončili s krásným časem 29,9, když vítězné mužstvo Hornosína zvítězilo časem 29,55. Z družstev žen obdržely krásné poháry první tři. Nejrychlejší byly hornosínské ženy časem 31,30, druhé byly Tchořovice, třetí Záhrobí, čtvrtá Předmíř a na pátém místě skončily ženy z Hajan. Ze dvou dětských soutěžících skupin Tchořovice předstihly Hajany. Vyhlášení výsledků soutěže ukončil starosta hasičů povelem ke zpěvu známé hasičské písně. Za doprovodu muzikantů si všichni soutěžící a diváci zazpívali: „Co jste hasiči, co jste dělali…“ Zábava se pak přesunula dovnitř společenské místnosti do patra, kde začala vyhrávat k poslechu i tanci kapela Talisman st. Nový velký sál byl takto poprvé představen široké veřejnosti. K večerní zábavě se dostavili další místní občané a hosté.
Jak prší v březnu, tak také v červnu.
O svatém Viktorínu už je teplo i ve stínu.
Naši obec najdete v jihočeském kraji, asi 5,5 km vzdušnou čarou severozápadně od Blatné, nedaleko obce Lnáře. Ideální turistický a cykloturistický terén.
Středověké osídlení lokality Kocelovice navazuje přímo na dobu slovanskou. Ves byla v letech 1352 až 1399 sídlem vladyků z Kocelovic, z nichž poslední doložení v písemných pramenech byli bratři Beneš a Zdeněk, kteří v roce 1372 ještě s jinými zemany ustanovovali nového faráře ke zdejšímu kostelu. Zdeněk vlastnil v roce 1391 poplužní dvůr v nedalekém Újezdci a zemřel někdy kolem roku 1405. V roce 1419 držel kocelovickou tvrz Jan Mládenec z Újezda, který ji prodal po roce 1433 za 1300 kop grošů Petrovi ze Svojšína. V roce 1437 Kocelovice jako odúmrť propadly ve prospěch krále a dostaly se na čas do majetku Viléma ze Žlutic. Později, v roce 1454, z rozhodnutí krále Ladislava připadly Záviši z Valdštejna. V době pře polovinou 15. století byly Kocelovice spojeny s lnářským velkostatkem, kde setrvaly až do zrušení patrimoniální správy v roce 1849.